বিবুধ [ bibudha ] বি. 1 পণ্ডিত (বিবুধমণ্ডলী); 2 দেবতা।[সং. বি + √ বুধ্ (=জানা) + অ]। Bookmark Category: ব, বাংলা অভিধানPrevious Post:বিবিধার্থNext Post:বিবৃত
Leave a Reply