ছিয়ে [ chiẏē ] অব্য. (ব্রজ.) ধিক (‘ছিয়ে ছিয়ে রাধা’: রবীন্দ্র)।[বাং. ছি]। Bookmark Category: ছ, বাংলা অভিধানPrevious Post:ছিয়াশিNext Post:ছুছুন্দরি
Leave a Reply