ঋগ্বেদ ০৫।১৮

১৮ সুক্ত ।।

অনুবাদঃ
১। অগ্নি অনেকের প্রিয়, মনুষ্যের অতিথি এবং স্বয়ং অবিনশ্বর হয়েও নশ্বর মানবগণের নিকট হব্য কামনা করেন, যজমানগণ প্রাত:কালে অগ্নির স্তব করে।
২। হে অবিনশ্বর অগ্নি! দ্বিত বিশুদ্ধ হব্য বহন করছে, তোমার স্তব করছে এবং নিরন্তর তোমার নিকট সোমরস আনছে, অতএব তুমি তাকে তোমার নিজবল প্রদান কর।
৩। হে অগ্নি! তুমি অতিশয় দীপ্তিশীল, তুমি অশ্ব দান কর। আমি ধনিগণের জন্য তোমাকে স্তব করে আহ্বান করছি, তদের রথ যেন যুদ্ধে অপ্রতিহতভাবে গমন করে।
৪। যে সকল ঋত্বিক বিবিধ যজ্ঞকার্য সম্পাদন করে, যারা পঠনদ্বারা উকথ সকল রক্ষা করে সে সকল ঋত্বিক মনুষ্যের স্বর্গ সাধনের উপায়ভূত যজ্ঞে কুশের উপর হব্য স্থাপন করে।
৫। হে অবিনশ্বর অগ্নি! আমি তোমার স্তব করায়, যে সকল ধনী আমাকে পঞ্চাশটি অশ্ব প্রদান করেছেন, তুমি সে সকল ব্যক্তিকে দীপ্তিশীল প্রচুর অন্ন এবং পরিচালকবর্গ প্রদান কর।

HYMN XVIII. Agni.

1. AT dawn let Agni, much-beloved guest of the house, be glorified;
Immortal who delights in all oblations brought by mortal men.
2 For Dvita who receives through wealth of native strength maimed offerings,
Thy praiser even gains at once the Soma-drops, Immortal Gods!
3 Nobles, with song I call that car of yours that shines with lengthened life,
For, God who givest steeds! that car hither and thither goes unharmed.
4 They who have varied ways of thought, who guard the lauds within their lips,
And strew the grass before the light, have decked themselves with high renown.
5 Immortal Agni, give the chiefs, heroes who institute the rite,
Heroes’ illustrious, lofty fame, who at the synod met for praise presented me with fifty steeds.

Rig Veda Book 5 Hymn 18
परातर अग्निः पुरुप्रियो विश सतवेतातिथिः |
विश्वानि यो अमर्त्यो हव्या मर्तेषु रण्यति ||
दविताय मर्क्तवाहसे सवस्य दक्षस्य मंहना |
इन्दुं स धत्त आनुषक सतोता चित ते अमर्त्य ||
तं वो दीर्घायुशोचिषं गिरा हुवे मघोनाम |
अरिष्टो येषां रथो वय अश्वदावन्न ईयते ||
चित्रा वा येषु दीधितिर आसन्न उक्था पान्ति ये |
सतीर्णम बर्हिः सवर्णरे शरवांसि दधिरे परि ||
ये मे पञ्चाशतं ददुर अश्वानां सधस्तुति |
दयुमद अग्ने महि शरवो बर्हत कर्धि मघोनां नर्वद अम्र्त नर्णाम ||

prātar aghniḥ purupriyo viśa stavetātithiḥ |
viśvāni yo amartyo havyā marteṣu raṇyati ||
dvitāya mṛktavāhase svasya dakṣasya maṃhanā |
induṃ sa dhatta ānuṣak stotā cit te amartya ||
taṃ vo dīrghāyuśociṣaṃ ghirā huve maghonām |
ariṣṭo yeṣāṃ ratho vy aśvadāvann īyate ||
citrā vā yeṣu dīdhitir āsann ukthā pānti ye |
stīrṇam barhiḥ svarṇare śravāṃsi dadhire pari ||
ye me pañcāśataṃ dadur aśvānāṃ sadhastuti |
dyumad aghne mahi śravo bṛhat kṛdhi maghonāṃ nṛvad amṛta nṛṇām ||