ঋগ্বেদ ০৫।১৭

১৭ সুক্ত ।।

অনুবাদঃ
১। হে দীপ্তিশীল! তুমি তেজস্বী। যজমান এরূপে তোমাকে তর্পণ করবার নিমিত্ত স্তবোচ্চারণপূর্বক আহ্বান করছে, পুরু যজ্ঞসম্পাদন কালে রক্ষার জন্য অগ্নির স্তব করছে।
২। হে ধার্মিকশ্রেষ্ঠ যশস্বিপ্রবর! যে অগ্নির দুঃখ নেই, যার তেজ অতি বিচিত্র, যিনি স্তবার্হ এবং বুদ্ধি বিষয়ে শ্রেষ্ঠ, তুমি বাক্যদ্বারা সে অগ্নির স্তব করছ। অগ্নি বলশালী, লোকে যে অগ্নির স্তব করে থাকে, সূর্যের ন্যায় দীপ্তিশীল যে অগ্নির প্রভাসকল প্রকাশিত হয়, সে অগ্নির তেজ প্রভাবে সূর্য প্রভাম্বিত হন।
৪। সুবুদ্ধি ঋত্বিকগণ সৌম্যমূর্তি অগ্নিকে পূজা করে আপনাদের রথ ধনদ্বারা পূর্ণ করেন, উৎপত্তি মাত্রেই সকল লোক আরাধ্য অগ্নির স্তব করে থাকেন।
৫। হে অগ্নি! ধার্মিকগণ তোমার স্তব করে যে ধন লাভ করেন, শীঘ্র আমাদরে সে বাঞ্চিত ধন প্রদান কর। হে শক্তিপুত্র! আমাদরে অভিলাষ পূর্ণ কর। আমাদের রক্ষা কর, আমাদের মঙ্গল বিধানে তৎপর হও এবং যুদ্ধে আমাদরে বিজয়ী কর।

HYMN XVII. Agni.

1. GOD, may a mortal call the Strong hither, with solemn rites, to aid,
A man call Agni to protect when sacrifice is well prepared.
2 Near him thou seemest mightier still in native glory, set to hold
Apart yon flame-hued vault of heaven, lovely beyond the thought of man.
3 Yea, this is by the light of him whom powerful song hath bound to act,
Whose beams of splendour flash on high as though they sprang from heavenly seed.
4 Wealth loads the Wonder-Worker’s car through his, the very wise One’s power.
Then, meet to be invoked among all tribes, is Agni glorified.
5 Now, too, the princes shall obtain excellent riches by our lips.
Protect us for our welfare: lend thy succour, O thou Son of Strength. Be near in fight to prosper us.

Rig Veda Book 5 Hymn 17
आ यज्ञैर देव मर्त्य इत्था तव्यांसम ऊतये |
अग्निं कर्ते सवध्वरे पूरुर ईळीतावसे ||
अस्य हि सवयशस्तर आसा विधर्मन मन्यसे |
तं नाकं चित्रशोचिषम मन्द्रम परो मनीषया ||
अस्य वासा उ अर्चिषा य आयुक्त तुजा गिरा |
दिवो न यस्य रेतसा बर्हच छोचन्त्य अर्चयः ||
अस्य करत्वा विचेतसो दस्मस्य वसु रथ आ |
अधा विश्वासु हव्यो ऽगनिर विक्षु पर शस्यते ||
नू न इद धि वार्यम आसा सचन्त सूरयः |
ऊर्जो नपाद अभिष्टये पाहि शग्धि सवस्तय उतैधि पर्त्सु नो वर्धे ||

ā yajñair deva martya itthā tavyāṃsam ūtaye |
aghniṃ kṛte svadhvare pūrur īḷītāvase ||
asya hi svayaśastara āsā vidharman manyase |
taṃ nākaṃ citraśociṣam mandram paro manīṣayā ||
asya vāsā u arciṣā ya āyukta tujā ghirā |
divo na yasya retasā bṛhac chocanty arcayaḥ ||
asya kratvā vicetaso dasmasya vasu ratha ā |
adhā viśvāsu havyo ‘ghnir vikṣu pra śasyate ||
nū na id dhi vāryam āsā sacanta sūrayaḥ |
ūrjo napād abhiṣṭaye pāhi śaghdhi svastaya utaidhi pṛtsu no vṛdhe ||