ঋগ্বেদ ০৪।১৩

১৩ সুক্ত ।।

অনুবাদঃ
১। শোভনান্ত:করণ অগ্নি তমোনিবারিণী ঊষার পূর্ববর্তী রত্ন প্রকাশক কালে প্রবৃদ্ধ হচ্ছেন। হে অশ্বিদ্বয়! তোমরা যজমানের গৃহে গমন কর। সূর্যদেব জ্যোতির সাথে উদিত হচ্ছেন।
২। সবিতাদেব উন্মুখ কিরণ বিকাশ করছেন। যখন রশ্মিসমূহ সূর্যকে দ্যুলোকে আরোহণ করান, বলবান বৃষভ যেরূপ গাভীকে কামনা করে ধুলি বিকীর্ণ করে তার অনুগমন করে, সেরূপ তখন বরুণ মিত্র এবং অন্যান্য দেবগণ নিজ নিজ কর্মের অনুগমন করেন।
৩। স্থিরনিবাস দেবগণ কার্য পরিত্যাগ না করে সর্বতোভাবে অন্ধকার দূর করবার জন্য যে সূর্যকে সৃষ্টি করেছেন মহান সপ্ত সংখ্যক অশ্বগণ সমস্ত প্রাণিসমূহের বিজ্ঞাতা সে সূর্যকে বহন করে।
৪। হে দ্যুতিমান সূর্য! তুমি তন্তুরূপ রশ্মি সমূহ বিস্তার করে কৃষ্ণবর্ণা রাত্রিকে তিরোহিত করে অত্যন্ত বহন সমর্থ অশ্বে আরোহণ পূর্বক গমন করছ। কম্পনযুক্ত সূর্যরশ্মিসমূহ অন্তরিক্ষ মধ্যে চর্মের ন্যায় স্থিত অন্ধকার দূর করে।
৫। কেউ এ অদূরবর্তী সূর্যকে বন্ধ করতে পারে না, ইনি যখন অধোমুখে থাকেন কেউ একে কোন প্রকার বাধা দিতে পারে না। ইনি কোন বলে উর্ধ্বমুখে ভ্রমণ করেন? কে জানে, যে দ্যুলোকে সমবেত স্মম্ভস্বরূপ সূর্য স্বর্গকে ধারণ করেন?

HYMN XIII. Agni.

1. AGNI hath looked, benevolently-minded, on the wealth-giving spring of radiant Mornings.
Come, Aśvins, to the dwelling of the pious: Sūrya the God is rising with his splendour.
2 Savitar, God, hath spread on high his lustre, waving his flag like a spoil-seeking hero.
Their stablished way go Varuṇa and Mitra, what time they make the Sun ascend the heaven.
3 Him whom they made to drive away the darkness, Lords of sure mansions, constant to their object,
Him who beholds the universe, the Sun-God, seven strong and youthful Coursers carry onward.
4 Spreading thy web with mightiest Steeds thou comest, rending apart, thou God, the black-hued mantle.
The rays of Sūrya tremulously shining sink, like a hide, the darkness in the waters.
5 How is it that, unbound and not supported, he falleth not although directed downward?
By what self power moves he? Who hath seen it? He guards the vault of heaven, a close-set pillar.

Rig Veda Book 4 Hymn 13
परत्य अग्निर उषसाम अग्रम अख्यद विभातीनां सुमना रत्नधेयम |
यातम अश्विना सुक्र्तो दुरोणम उत सूर्यो जयोतिषा देव एति ||
ऊर्ध्वम भानुं सविता देवो अश्रेद दरप्सं दविध्वद गविषो न सत्वा |
अनु वरतं वरुणो यन्ति मित्रो यत सूर्यं दिव्य आरोहयन्ति ||
यं सीम अक्र्ण्वन तमसे विप्र्चे धरुवक्षेमा अनवस्यन्तो अर्थम|
तं सूर्यं हरितः सप्त यह्वी सपशं विश्वस्य जगतो वहन्ति ||
वहिष्ठेभिर विहरन यासि तन्तुम अवव्ययन्न असितं देव वस्म |
दविध्वतो रश्मयः सूर्यस्य चर्मेवावाधुस तमो अप्स्व अन्तः ||
अनायतो अनिबद्धः कथायं नयङङ उत्तानो ऽव पद्यते न |

praty aghnir uṣasām aghram akhyad vibhātīnāṃ sumanā ratnadheyam |
yātam aśvinā sukṛto duroṇam ut sūryo jyotiṣā deva eti ||
ūrdhvam bhānuṃ savitā devo aśred drapsaṃ davidhvad ghaviṣo na satvā |
anu vrataṃ varuṇo yanti mitro yat sūryaṃ divy ārohayanti ||
yaṃ sīm akṛṇvan tamase vipṛce dhruvakṣemā anavasyanto artham|
taṃ sūryaṃ haritaḥ sapta yahvī spaśaṃ viśvasya jaghato vahanti ||
vahiṣṭhebhir viharan yāsi tantum avavyayann asitaṃ deva vasma |
davidhvato raśmayaḥ sūryasya carmevāvādhus tamo apsv antaḥ ||
anāyato anibaddhaḥ kathāyaṃ nyaṅṅ uttāno ‘va padyate na |